Držkov - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Tvrzení, že se v našem kraji rodí děti s lyžemi na nohou je nepochybně přehnané. Lidová moudrost však praví, že "v Držkově je půl roku zima a půl roku zejma" a tak přeci jenom lze v tomto tvrzení hledat racionální jádro. Stavění sněhuláků, sněhových hradů a víceméně jejich nepovedených napodobenin, koulování (v místním nářečí hroudování) a sáňkování začalo být ve 20. století doplňováno a postupně, žel, i zatlačováno lyžováním, které se stalo hlavní zimní zábavou dětí, mládeže i dospělých.--
Lyžování
Lyže se objevily v Držkově koncem 19. století. Přinesli je sem "lyžníci" - mistři textilek, kteří přicházeli z Jilemnice, Martinic a z Vysokého n.J. Lyžemi byli rovněž vybaveni i hajní na panství Harrachů. Tehdejší lyže byly široké, ohebné, s vysoko vyčnívající špicí, vhodné i pro chůzi v čerstvém sněhu. Primitivní vázání bylo tvořeno prutem rákosu obepínajícím nohu nad kotníkem, přední konce prutu byly k lyži přitaženy šroubem. Vázání fungovalo na všech typech tehdejších bot, ať to byly holínky nebo boty šněrovací. K výbavě patřila masivní jasanová tyč s okovanou špicí, tyč kromě opory sloužila i k brzdění - prostě se na ni nasedlo.

Vývoj konstrukce lyží a lyžařského vybavení je dostatečně znám, v dalším se tedy dotkneme pouze souvislostí jednotlivých etap vývoje s Držkovem.

Ve dvacátých letech 20. století už vyráběli lyže okolní i místní truhláři. Zásadně lze říci, že byly jasanové, z jednoho kusu dřeva, lepené lyže se objevily až v padesátých letech.

Když při dostatku sněhu odložili sáňky, sjížděli nejmladší lyžaři s malých kopečků a mezí, odvážnější kluci pěstovali skoky. Ty ostatně zůstaly hlavní náplní klukovského lyžařského sportu až do přelomu padesátých a šedesátých let. Skokanské sněhové můstky vyrůstaly na každém kopečku - na Duštíráku, Anděláku, tam se dosahovalo délek skoků kolem deseti metrů, pro větší borce byl určen Klínek, Hrubá mez, no a než zarostl, tak slavný Chcíplik. Tam se dosahovalo výkonů až 25 m.

Zvláštní kapitolou byl můstek "nad Prouskovými", který sice umožňoval výkony tak do 15 m, avšak svým profilem, zejména dopadem, připomínal trochu řádné závodní můstky z okolí (Plavy, Tanvald, Šachty u Vysokého n.J.), na něž si však z Držkova troufli asi tak dva, tři jednotlivci.

Půvab sáňkování, ne závodního, už málokdo docení. Představa, že se bez jakéhokoliv zorganizování sešlo večer dvacet, třicet kousků omladiny od deseti do dvaceti let a jezdili na sáňkách, spřažených sáňkách a bobech od držkovského vodojemu po státní silnici I/10 Polmanovkou (to je ta pravotočivá, opačně klopená, pravoúhlá zatáčka u kostela) téměř až k Rydvalům (hned za nimi je parkoviště DVL označené P2) je při dnešním provozu a chemickém ošetření vozovky neskutečná.

Dnešnímu příznivci sáňkování je možno doporučit počkat na jasnou, měsíčnou noc s umrzlým sněhem (površkem), který saně neproříznou a sáňkovat na kterémkoliv z přilehlých svahů až do rána, nebo aspoň, než měsíc zajde. Je ještě jedna možnost - jezdit od rozcestí na Vlastiboř dolů do Návarova. Tento kus silnice Správa a údržba silnic v zimě neudržuje, údolí je však v noci až příliš stísněné.Lyžování

Bruslení vždy naráželo na tři nepříznivé faktory. Jednak na nedostatek vhodných ploch, jednak na nepřízeň počasí a konečně na obecně větší zálibu v sáňkách a lyžích. Přesto se bruslilo - a to s nadšením - na Bosáku (bývalý rybníček v dolní části obce) na uměle připravené ploše na místním hřišti, na malinkých přírodních rybníčcích v lese Plchově a od šedesátých let na tzv. Hliňáku - rybníku mezi Držkovem a Zásadou vzniklém někdejší těžbou cihlářské hlíny. Samozřejmě, že se na všech zmíněných pláccích hrál i hokej. Kdybychom měli možnost otestovat současný stav, byli bychom překvapení, co místních dospěláků přes nepříznivé podmínky pro bruslařský sport bruslit umí.

Podíváme-li se po historii zimních sportů do kroniky místní TJ Sokol (založena r.1885), zkonstatujeme, že jejich organizování bylo poněkud děravé. První zápis je z r. 1913:

"V jednotě naší ustavil se odbor lyžařů, a to přičiněním vzdělavatele Jos Ceea". (Jos. Cee padl v 1. svět. válce - pozn. autora).

V r. 1914 jednota obeslala župní lyžařský závod v Šumburce dvěma členy a dvěma dorostenci. Další zápis lze však najít až v r. 1927:

"Při jednotě zřízen byl Lyžařský odbor, jemuž zakoupilo se 5 párů lýží za 600 Kč. Vedoucími odboru zvoleni jsou br. Jos. Havel a Rud. Palla."

V r. 1928 se dočteme, že jednota obeslala lyžařské závody ČOS v Plavech, v r.1931 obeslala lyžařské závody v Bratříkově čtyřmi bratry, z nichž Lad. Mrklas se umístil na 3. a L. Hrůša na 4. místě, Dne 15. 2. 1931 uspořádal lyžařský odbor místní závody, tratě byly 1 km, 3 km, 6 km a 12 km dlouhé.

Zápis z r. 1932 doslova říká:

"Odbor lyžařský vyvinul celkem málo činnosti, protože bylo sněhu toho roku velmi málo. Celkem lyžaří 26 br., 16 sester, 13 dorostenců, 8 dorostenek, 32 žáci a 25 žákyň. Do lyžařského kursu vyslán byl 1 br. a 1 sestra."

V r. 1933 jsou zmíněny troje závody v běhu na lyžích, v r. 1934 se poprvé objevuje závod ve skoku ("Naše skupina súčastnila se lyžařských závodů ČOS ve Vel. Hamrech. 2 naše hlídky umístily se ……, Václav Blažek ve skoku na 2. místě ve III. třídě….V Loužnici na okrskových závodech umístil se V. Blažek na 2. místě, na závodech okrsku železnobrodského na 2. místě a na župních závodech v Jesenném opět na 2. místě").

V r. 1935 "lyžařská skupina nepořádala místních závodů pro nepříznivé počasí a málo sněhu. Súčastnili jsme se župních závodů v Plavech, kde na 12 km Kar. Hrůša získal II. místo, Křížek Jaroslav V. místo". Ani v dalším roce "lyžařská skupina nevyvinula činnosti, ježto bylo sněhu velmi málo", avšak "Lyžařská zábava dala příjmu 3939,80 Kč, výtěžku 1523 Kč".


První zápis o závodech ve sjezdovém lyžování se objevuje v r. 1937: "Lyžařská skupina… súčastnila se též okrskových závodů lyžařských v Zásadě….. V slalomu byl Jos. Vondráček 3., ve skoku Jindř. Pavlata 5." Rok 1938 je hodnocen takto: "Lyžařská skupina vyvinula dobrou činnost a uspořádala závody ve skoku i ve vytrvalosti."

Za zmínku jistě stojí zápis z r. 1940:

"Lyžařská skupina uspořádala místní závody lyžařské za účasti 40 závodníků, okrskový závod s 80 účastníky a štafetový závod 3x10 km. Br. Lejsek věnoval skleněný pohár a zdejší žáci sklářské školy jej broušením vyzdobili. Závodu tomu byl přítomen místonáčelník zimní komise ČOS ze sokola v Karlíně a prohlásil, že úroveň závodnická byla lepší než při závodech ČOS na Pustevnách. Ze 17 štafet (60 závodníků) zvítězilo družstvo sokola Smíchov I, 2. místo obsadil sokol Karlín, 3. Smíchov II., 4. Slávia Praha, 5. Držkov. Naši lyžaři súčastnili se četných závodů v širokém okolí zdejším a všady se dobře umístili."

To je poslední zápis pořízený o lyžování v rámci Tělocvičné jednoty Sokol (ČOS) s tím, že 13. dubna 1941 byla činnost Sokola okresním úřadem v Semilech zastavena.

Lyžovat a provozovat další zimní sporty a radovánky se samozřejmě nepřestalo. Po záboru Sudet se staly Krkonoše nepřístupnými a pražští lyžaři se přestěhovali do podhůří. Z té doby nutno vzpomenout na působení klubu "VOČKO", který zde závody v severských i alpských disciplínách pořádal. Organizované lyžování (běhy) však bylo obnoveno až v padesátých letech a to po rozpuštění Sokola v nově vzniklé Tělovýchovné jednotě Jiskra Držkov. Lze však říci, že všechny provozované sporty měly jedno společné - většinou chyběl trenér. Co kdo odkoukal, to odkoukal, pokud se někdo naučil špatným návykům, obvykle jej nikdo neopravoval a když, tak ne účinně. Tak je si možné vysvětlit, že skoro celá školní léta kluci dřeli jeden kopeček bez nějakého růstu výkonnosti a tu v podstatě poměřovali jen mezi sebou.

Ale i tak to bylo krásné.
Lyžování
K určitému přelomu došlo ve druhé polovině padesátých let. Díky tomu, že do Držkova pronikly prvky nové "rakouské" školy - zejména zásluhou O. Hudského -včetně metodiky výcviku i díky nové konstrukci lyží včetně umělé skluznice, začalo se vedle běhání na lyžích hodně sjezdařit a to hlavně na "Knopáku" (skoro identické s názvem Na Chocholce), tj. kopci, po němž dneska sjíždíme, jsouce nahoru vyvezeni lyž. vlekem.

Mezi lyžující mládeží byly hodně rozšířeny lyže z dílny p. Podhorského, samozřejmě s umělou skluznicí, které tehdy včetně vázání obnášely 550,- Kčs. Cesta k výsledku byla velice zdlouhavá. Jeden místní rodák tvrdí, že kdyby se místo toho chození nahoru učil čínsky, umí tu řeč dnes v několika dialektech. Každý víceméně pracoval na svém stylu - na obrázku z r. 1957 vidíme jeden z pokusů, závodilo se málo.

Od šedesátých let však vývoj zdejšího lyžování poměrně rychle kopíroval jeho vývoj v okolním světě a každou sezónu se alespoň někdo objevil na svahu s novým typem lyží, novým druhem nebo typem vázání, hůlek, oblečení atd. První přezkové boty se na zdejších svazích objevily asi v r. 1969. Starší generace dokonce nad nimi kroutila hlavou a vyzvídala, kdo vlastně takovéto boty dělá, švec, nebo kovář? V šedesátých letech počaly v okolí vyrůstat první lyžařské vleky a na Silvestra r. 1979 se první lyžaři vytáhli nahoru douho vysnívaným vlekem v Držkově (dále viz samostatnou stránku Historie lyžařského vleku). Se zahájením provozu místního vleku došlo přímo k bouřlivému rozvoji závodní činnosti. Závodili děti, mládež i dospělí a po několik sezon nebylo vyjímkou, že na startu závodů v obřím slalomu se sešlo víc jak 150 startujících. Na sklonku osmdesátých let došlo pro potíže v zajištění řádného provozu vleku opět k útlumu této činnosti a lze říci, že v širším měřítku je výkonnostní sjezdové lyžování v útlumu dodnes, přestože vlek je rekonstruován, jeho provoz po vychytání počátečných bolestí je v podstatě bezporuchový a jeho služeb využívá ke své plné spokojenosti řada rekreantů.

Jedno je nesporné. Pokud bylo v minulosti nezbytné věnovat zvládnutí lyžařského kumštu značnou část svého dětství i mládí, na vlastní oči se můžeme v Držkově přesvědčit, že díky vleku se předškolní potěr, jako Jakub Liška, Tomáš Kozák, Jeník Prousek, Anička Řebeňáková, stal solidními sjezdaři za jednu zimní sezónu 1999/2000

Padesátá léta znamenala v Držkově rovněž nástup běhu na lyžích a to i výkonnostního. Příčinou tohoto rozmachu bylo také rozšíření specielních lyží k běhu určených - běžek. Byly dřevěné, poměrně levné, jejich mazání bylo daleko větší alchymií než je tomu dneska, avšak ujet na jeden krok deset metrů, s lehkými botami, volnou patou a projetá nebo upravená stopa nebyla podmínkou - ach jaká to byla krása.

Nesmíme opomenout, že na zdejších svazích dělala pod vedením svého táty první lyžařské kroky budoucí reprezentantka ČSSR a mistryně ČR Petra Šimůnková. No a kromě radosti z tohoto volného pohybu se i závodilo - až do r. 1985 pod hlavičkou TJ Jiskra, z jejíž kroniky citujeme: "Naši lyžaři… zaměřili se na běžecké discipliny. Např. v r. 1955 si mohli zapsat 42 starty na různých lyžařských závodech.

Dobrých výsledků dosahovali v nově vzniklém Sokolovském závodě branné zdatnosti (SZBZ). V r. 1953 se stala naše tříčlenná hlídka přeborníkem semilského okresu, v r. 1954 byla druhá, v roce 1955 opět naši lyžaři získali přebornický titul i v jednotlivcích…..v r. 1956 dosáhli 1. místo naší hlídky a první místo v okresním přeboru jednotlivců SZBZ, 8. místo ve štafetovém závodě v Horní Branné, dobré umístění našich sedmi závodníků v běhu na 15 km v Kořenově. Zvláště úspěšná byla pro naše lyžaře léta 1961 a 1962. To se u nás konal krajský přebor na 30 km a 10 km pro muže a ženy, běh na 3 km a 6 km pro mladší a starší dorost. Pořádáním okresního a krajského SZBZ pověřil naši jednotu Svazarm.

V r. 1962 držkovští lyžaři získali přebornický titul v krajském kole v kategorii mladších dorostenců v Dukelském závodě branné zdatnosti. V kategorii mužů v téže soutěži obsadili 2. místo, stjně i 2. místo na mistrovství ČSSR. Dobře si vedli i naši nejmladší závodníci. Startovali na závodech v okolí, kromě toho se pro ně pořádaly závody v Držkově. Od r. 1962 závodila především mládež".

Dále se v kronice TJ Jiskra dočteme, že: "Držkovské lyžování doznalo radikální změny od r. 1978, kdy byl vybudován 400 m dlouhý lyžařský vlek na stráni "Na Chocholce." Od závodů v běhu se přešlo k závodění ve sjezdu". S tím předejme slovo další naší stránce a to stránce Lyžařský vlek - historie.

Kapitolu dosavadní historie držkovského běhání na lyžích není možné uzavřít, aniž bychom se nezmínili o naší účasti v legendárních závodech "Po hřebenech Krkonoš".

Dne 21. března 1982 startovali v desetičlenné hlídce z Držkova J. Abrešek, L. Nosek, J. Liška, R. Horna a P. Mrva. Startovní číslo 352, start 8:38,0 hod., dosažený čas 6:17,52, umístění 150 z 501 hlídek.Lyžování

Dne 26. února 1984 startovali v desetičlenné hlídce z Držkova J. Abrešek, L. Nosek P. Mrva, J. Mrklas, J. Liška, M. Kořínek. Startovní číslo 502, start 9:16,0, dosažený čas a umístění v počtu cca 500 hlídek nejsou dochovány.

Dne 24. února 1985 startovali v desetičlenné hlídce z Držkova L. Nosek,P. Mrva, J. Liška, M. Kořínek, Vl. Kořínek, Vl. Hušek, M. Hozda. Výsledný čas 6:34,40, umístění 188.

V každé generaci, v každý čas dělaly zimní sporty a radovánky kromě zásluh na vlastním zdraví jednu úžasnou věc. Dobrou partu. A přejeme si jistě všichni, aby ty dobré party, party se svým kamarádstvím, se svojí ochotou pomoci jinému a pomoci veřejně prospěšné věci, vznikaly a držely pospolu i v budoucnosti. Tedy i v podmínkách, kdy pod kopec dojedeme autem a nahoru nás vyveze lanovka či vlek. Bude tomu tak?

Pozn.: Přepisy z kronik jsou uvedeny doslovně vč. tehdejšího pravopisu.