Díl II

A začalo se lyžovat, jízdenka na 10 jízd stála v 1. sezóně 15 Kčs, a hodně závodit, především v obřím slalomu. Závodili děti, mládež i dospělí. Pro všechny kategorie bez rozdílu věku, pouze s rozdělením na muže a ženy, byla určena Velká cena Držkova. Podmínkou účasti byly "2 lyže a 2 hůlky, chuť a odvaha". 1. cena - putovní - broušená skleněná plaketa, byla mistrovským dílem zdejšího rytce skla J. Kotrby, jejím držitelem se však mohl stát pouze občan nebo rodák z Držkova. V podstatě až do r. 1987 zimu co zimu se na svahu konala řada závodů včetně okresních kontrolních a veřejných závodů, okresních přeborů, dne 1. února 1986 se za účasti 140 závodníků jel Jizerský pohár. Jinak účast 150 startujících na závodech v Držkově nebyla výjimkou. Toto je část historické výsledkové listiny z prvních závodů za existence lyžařského vleku konaných dne 23. února 1980:

Klikněte na listinu a ona se zvětší

Na podzim 1980 byla opět brigádnicky, pod vedením Mirka Kozáka a s jeho největší účastí postavena chata u dolení stanice a dále v r. 1981 její přístavba. Přístavba byla rozdělena do tří etap. V létě výkop základů, zapuštění a vybetonování patek, v srpnu a září kostra a pobíjení a v říjnu a listopadu úprava vnitřních částí. 14. listopadu 1981 byl celý "chatový komplex" připraven na novou sezónu a nezměněn tam stojí dodnes.

Černým dnem historie vleku a držkovského lyžování byl 9. leden 1982. Třiačtyřicetiletý "Josef Šilhán z Hrubé Horky (velmi dobrý lyžař - pozn. autora) nezvládl rychlost, upadl a hlavou narazil do stromu. Těžkému zranění na místě podlehl". Tato tragická událost trochu opředla vlek a kopec stínem nedůvěry v jejich bezpečnost. Nezaslouženě, ale u části populace určitě. Život však šel a jde dál a ponaučení platí obecně - opatrnosti nikdy nezbývá.

V průběhu roku 1982 došlo k dalšímu významnému stavebnímu počinu, k zatrubnění potoka v dolní části sjezdovky a v r. 1984 k výstavbě chaty na horní stanici. V r. 1990 byly vyměněny připínací kotvy za pevné. Tyto bubínkové samonavíjecí kotvy byly vyrobeny svépomocí.

Přelom osmdesátých a devadesátých let se projevil určitým útlumem. Příčin bylo několik. Částečná generační obměna, technický stav zařízení se určitě časem nezlepšoval, finanční prostředky nebyly. Ostatně - předejme opět slovo kronikářovi: "Lyžování mělo problém …… s nedostatkem členů, kteří by měli zájem pomáhat při obsluze a provozu lyžařského vleku, …….. Přes všechny potíže byl lyžařský vlek v provozu. V nastávající zimní sezóně 1993-94 se provoz vleku nezahájil díky těžbě dřeva…… celý prostor kolem cesty i trasa vleku byly zavezeny dřevem".

V dalších sezónách došlo sice k dohodě ve věci možného soužití těžby dřeva s provozem vleku, výše zmíněné problémy však přetrvávaly. Tím nejpalčivějším byla potřeba rekonstrukce.

V létě roku 1998 se proto znovu zdvihla vlna aktivity, ve srovnání s rokem 1978 -- 79 vlastně jen vlnka, avšak na kvalitativně jiném základě. Na podkladě konkrétní nabídky f. Vašíček z Trutnova na komplexní rekonstrukci vleku se podařilo přesvědčit třináct občanů se vřelým vztahem k Držkovu a zdejšímu lyžování, k vložení potřebných finančních prostředků na rekonstrukci s tím, že jako nejvhodnější forma dalšího provozování vleku a hospodárného nakládání s ním bylo dohodnuto vytvoření společnosti s ručením omezeným. Čtrnáctým, nebo vlastně prvním, většinovým, společníkem je Tělovýchovná jednota Sokol Držkov, která jako nepeněžní vklad vložila do společnosti stávající zařízení a příslušenství vleku.

Vlek byl s výrazným podílem dobrovolné práce po vybetonování několika nových patek smontován na podzim r. 1998 a dne 10. 1. 1999 vyvezl nahoru první zákazníky. 

Dne 25. 3. 1996 nikdo netušil, že ten den je prozatím posledním, kdy je možno se  
z jedoucího držkovského vleku radovat. Přišly dvě zimy - 2006/07 a 2007/8 - se sněhovými podmínkami, které snad u nás nemají pamětníka. Byly totiž v podstatě bez sněhu. A po této vynucené pauze se už nepodařilo provoz pro komerční využití zahájit. Důvodů je celá řada, výsledek je pouze jeden - konec. Současný vlastník - Džkovské vleky a lanovky, s. r. o. - vstupuje do likvidace, o koupi nebo provozování vleku neprojevil prozatím nikdo zájem. 

Je to snad už jen sen, ale i málo reálná přání se mohou vyslovovat. Tím přáním tedy i nadále zůstává, aby to u horní stanice vleku v Držkově vypadalo tak, jak ukazuje fotografie z r. 1983.

* První díl zde ! *